V oblasti zprostředkování vizuálních vjemů se dnes převážně používají přilbové displeje, virtuální brýle či dokonce projekční buňky nebo sály. V případě helem jde v podstatě o helmy upevněné na hlavě uživatele obsahující dva displeje pro stereoskopické vidění a potřebnou optiku. Dále bývají doplněny sluchátky pro prostorový zvuk a zařízením (sensory) pro sledování polohy a prostorového natočení hlavy. Nejpraktičtějším typem displeje se ukázal být LCD (displej s tekutými krystaly). Je lehký, malý a jeho výroba je poměrně levná. Navíc se dnes díky vylepšování technologií redukuje jeho hlavní nevýhoda - malé rozlišení. Na věrohodnost simulace má vliv také zorné pole, které je schopen displej pokrýt. Lidský zrak má schopnost zachytit zorné pole asi 180 stupňů, díky pohyblivosti oka v oční virtuální helma jamce je však celkové pole dostupné našemu zraku bez otočení hlavy přibližně 270 stupňů. Ne celá oblast je ale stejně důležitá, největší nároky na rozlišení klade obraz v okolí směru optické osy. Celé to kouzlo totiž spočívá v tom, že se střídá obraz pro levé a pravé oko, pomocí synchronizace je pak zatemňováno levé a pravé sklíčko brýlí, takže každé oko vidí obraz určený právě pro něj, a vy tak v podstatě v dvojnásobně nižší frekvenci vidíte obraz trojrozměrně.

Již při prvních pokusech s virtuální realitou se ukázal velký význam sluchových vjemů pro reálnost simulovaného prostředí. Lidský sluch je neobyčejně citlivý a rozeznáme i drobné detaily v prostorové orientaci zdroje zvuku, tvaru prostředí, umístění překážek, atd. Svou roli v tom hraje zkušenost z reálného světa a provázanost se zrakovými vjemy. Ještě nedávno se problém počítačového generování věrohodného zvuku k dokreslení scény zdál být na desítky let vzdáleným cílem. V posledních letech však vývoj hodně pokročil a dnes jsou již k dispozici dostupná řešení a jsou běžnou součástí interaktivních počítačových systémů.

Zkratka VRML znamená Virtual Reality Modelling Language. V podstatě jde o jazyk, který byl vytvořen pro popis trojrozměrného prostoru a přenos těchto dat do internetu. V tomto prostoru je možné se pohybovat všemi směry, vnímat prostorově zvuk a podobně. Samozřejmé je splnění určitých podmínek, a to jak v souvislosti s hardware, tak software. 3D prostor tak lze prohlížet a zkoumat pomocí většiny internetových prohlížečů obohacených o příslušný přídavný modul (Plug-in). Těchto přídavných modulů je celá řada od různých výrobců. VRML je tedy jakousi složitější 3D obdobou jazyka HTML. Čím je VRML charakteristický? Jednak je použitelný na webu a jednak používá hypertextových odkazů obdobně jako HTML. Dále je zdrojový kód uložen v textovém souboru a pracuje s objekty, které v 3D prostoru mohou reagovat na podněty uživatele, mohou měnit barvu, tvar a mohou se také libovolně pohybovat prostorem. Jazyk byl navrhnut společností SGI (Silicon Graphic) v roce 1994. Velice rychle si získal podporu předních softwarových firem a v roce 1996 byl značně vylepšen (verze VRML 2.0). Vedoucími produkty jsou Cosmo Player (SGI) a program Cortona od firmy Parallel Graphic.
Stručná charakteristika VRML:
Podporuje se hraniční reprezentace objektů.
Scéna je organizována do stromové struktury tzv. zhroucený strom (umožnuje dědění).
Lze tvořit zcela nové parametrické objekty.
Scénu můžou tvořit jak prvky umístěné v lokálních souborech, tak i na vzdálených počítačích v internetu.
Virtuální světy lze vkládat do stránek HTML.
Jsou podporovány prostředky pro popis animace objektů a interakce s uživatelem.
Kromě prostorových objektů je možné vkládat i multimediální prvky (video,obraz,zvuk).
Je textovým formátem nezávislým na výpočetní platformě.
Obsahuje prostředky pro řízení rychlosti zobrazování v závislosti na kokrétním výkonu počítače.